Vážné virové onemocnění s názvem psinka (Distemper) se u nás objevilo po první světové válce. Onemocnět mohou psovité šelmy, hlavně psi, lišky, fretky a norci. Jde o vysoce nakažlivý virus (RNA virus, Morbilivirus), podobný viru spalniček, způsobující několik forem nemoci, podle toho, kterou část těla zvířete napadne. Postihnout může téměř jakýkoliv orgán. Existují formy střevní, katarální, plicní, nervová a kožní. Postižena bývají zejména štěňata, onemocnět ale může i dospělý pes. Léčba je opravdu problematická a často neúspěšná nebo s trvalými následky. V populacích neočkovaných zvířat se vyskytují epidemie. Očkování proti psince není sice ze zákona povinné, ale rozhodně se na něm nevyplatí šetřit. Nákaza probíhá kontaktem a kapénkovou infekcí. Vylučování viru z těla probíhá ještě za 2-3 měsíce po nakažení. Psinka se nejčastěji objevuje u neočkovaných štěňat ve stáří 3 až 6 měsíců nebo u psích seniorů. U nakažené březí feny se nemoc přenese i na štěňata. Může dojít k potratu, porodu mrtvých mláďat nebo k nervovým příznakům u čerstvě narozených jedinců.
Jak se psinka projevuje
Průběh může být lehčí nebo těžký, podle stavu imunitního systému. Nejdříve se virus dostane na sliznice dýchacích cest. Množí se v bílých krvinkách, které jej roznesou především do mízních uzlin, mandlí, sleziny a trávicího systému. Až v této fázi se objevuje zvýšená teplota. Virus proniká do krve a odtud do sliznic celého těla a do mozku.
Podle síly viru a stavu imunitního systému se objeví příznaky. U jedinců silných se nemusí stát nic a virus je postupně zlikvidován. U další skupiny psů se může onemocnění rozvinout s lehkými příznaky. U těch zvířat, kteřé se imunitně s virem nekážou vyrovnat, se rozvine těžké celkové onemocnění, často končící smrtí.
Lehká forma začíná zánětem spojivek, pes kašle, nemá chuť k jídlu, má zvýšenou tepotu, výtok z očí a nosu, průběh je podobný jako nachlazení nebo psincový kašel. Ve slabinách a na břiše se objevuje vyrážka přecházející v infikované vřídky. Mohou zesílit a popraskat polštářky a nosní houba. Pokud je napadena nervová tkáň, může se rozvinout forma zánětlivá, zánět mozkových blan a mozku.
Těžká forma psinky začíná podobně jako ta lehká. Přechází ale v zápal plic, zvracení a průjem. Ten může být vodnatý až krvavý. Po této fázi, pokud ji pes překoná, se mohou objevit nervové příznaky. Dochází ke křečím, třesu, ochrnutí, ztrátě čichu, někdy i zraku. Imunitní systém těla je navíc oslaben, a proto dochází i k infekcím bakteriálním.
U jednoho zvířete se většinou neobjeví všechny příznaky, spíš převáží jedna forma nad ostatními. Mohou také přecházet jedna v druhou.
Jak se psinka léčí
Jde o virové onemocnění. Léčba je pouze podpůrná. Podávají se antibiotika proti druhotné bakteriální infekci, léky proti křečím, infuze na rehydrataci. Existuje sérum s protilátkami. To je ale účinné pouze jako prevence u zvířat, která přišla do styku s psinkou, nebo v úplných počátcích onemocnění.
Pokud pes nemoc přežije, nemusí mít ještě vyhráno, často se objevují trvalé následky. Je to ztráta čichu, poškození zraku nebo oslepnutí, ochrnutí, třes, psi bývají v horší kondici a nezvládnou větší zátěž. Následkem poškození imunitního systému psi umírají i později, protože se neubrání dalším nemocem. Pokud onemocní štěně, následkem bývá také „psinkový chrup“, protože virus poškodí sklovinu trvalých zubů.
Jaká je prevence?
Nejlepší prevencí, a to velmi účinnou, je očkování. Je třeba s ním začít včas a dodržet správné schéma. Začíná se v 7-8 týdnech stáří štěněte, následují přeočkování a pokračuje se v pravidelných intervalech po celý život psa. Psinka je součástí klasických kombinovaných vakcín.
